Jak jsem se stal udavačem

Autor : Karel Pokorný - povídka.

Jak jsem se stal udavačem.

Jak to bývá, člověk si nevybírá, do kterého domu a prostředí se narodí. A kam se třebas přižení....

Musím se přiznat, neměl jsem až do roku 2016, tedy do svých 58 let, ponětí, jaké blaho přínáší udavačům jejich udavačská profese. Ano, jsem ten přiženěný a udávat jsem začal zpočátku nerad a umírněně. Chvíli mně taky trvalo než jsem se odhodlal, nebyl jsem na něco podobného dosud navyklý a znáte to, starého psa...... No, po nějakém čase jsem pochopil, že cesta upozorňování přímých činitelů bordelu a jejich šéfů na místě samém a dobře míněné připomínky k dění za naším plotem nikam nevedou. Také se v tomto prenatálním stádiu našeho nepochopení pro dění pod okny našeho domu v první polovině roku 2016 ukázalo, že se slušnosti od "sdružníků" nedočkáme. Oni totiž ještě… přidali.

Někteří místní sdružníci (k termínu“ sdružníci“ viz kapitola "rozhovor" 2019, k vidění též jinde) mají své společné záliby. Některé z těchto zálib probíhají za naším plotem již dlouhá desetiletí – láká je tam poměrně rovná zatravěná plocha zvaná fotbalové hřiště. No, fotbal je to nejmenší, čeho bychom si nějak výrazně všímali, koneckonců hraje se tam již několik desetiletí bez našich námitek a protestů. Tito sdružníci ale v určitém čase došli k názoru, že jim fotbal nestačí. Že k němu potřebují rachot bubnů, hlahol pořádné odrhovačky, někdy v dávce více než 100 dB a taky že je nutné se po fotbálku pěkně zrelaxovat. Nejlépe na místě samém a v zařízení k jejich relaxaci přímo určeném. Neptali se tehdy nikoho - ani úřadů ani předpisů ani zákonů. My tady prostě budeme chlastat a basta. Toto zařízení si aktivně postavili a vybavili nejdříve sami, nedávno si ho ale již nechali luxusně postavit za společenské peníze. Z prostředků na utrácení peněz, obecně známých jako dotace.

Ale abych se vrátil k tématu - moje první udání v roce 2016 jsem pojal vskutku amatérsky. S prosebnými slovy jsem se obrátil na místní orgán z nejvyšších, starostu a radu obce, abych posléze zjistil, že tam ve většině sedí ... sdružníci, či jejich zastánci! Ale co má chudák udavač dělat, když tento orgán je k řešení takovýchto udání přímo zákonem pověřen. Ale co je zákon v obci, kde vládnou sdružníci? O tom je toto a nejenom toto povídání.

A tak jsem udával dál. Tehdejšího místostarostu za bordel o půl třetí ráno, ožralé sportovce, kteří se přijeli k nám vydovádět, noční diskotéku bez pravidel a povolení. Při rozhovoru s nejvyšším představitelem klubu sdružníků jsem nejprve zákeřně vyslovil názor, že proti pivu, konzumovaném ve vší slušnosti v přijatelném čase, vůbec nic nemám. Udal jsem ovšem vše ostatní, co se dalo. Jeho podřízeného, tehdejšího šéfa fotbalistů, že chodí čůrat k našemu plotu a ještě si tam vodí děcka, udal jsem mu ty hochy o desetiletí mladší, kteří se nám ne zrovna slušnými výrazy vysmívají a posílají nás spát do lesa (ale to nebylo až takové udání,když pan nejvyšší u takovýchto posměšků byl i osobně -a když jsem se chtěl na něj v tu chvíli obrátit, cože on na to - no koukal jsem už jen na jeho paty, jak peláší pryč). Ale především jsem panu nejvyššímu udával to bubnování. To se nám nelíbilo už s prvním úderem do tohoto zařízení někdy zjara v roce 2016 a naše nelibost trvá dodnes. Trvat bude, dokud se bude bubnovat.

Jeden by řek, že takové udání není žádný špás, zvláště, když ho dostane orgán místní moci. Také důvody udání byly nezpochybnitelné a dodnes se je ani nikdo zpochybnit nepokusil. Takže ten jeden by očekával, že se bude něco dít..... A ono se dělo - na udání přišla vždy odpověď. Nevím kolik váží list papíru s razítkem obecního úřadu a podpisem starosty. Pokud by se ale měly vyvážit lži a demagogie obsažené v textu, pytel brambor do protiváhy by mi na jeden list papíru nestačil. Tak proběhl rok 2016.

Zjistil jsem tedy, že to s tím udáváním není tak jednoduchý. Ne, že by nebylo koho, ale jaksi nebylo komu - páni radní považovali oběti našich udání za nositele společenských tradic a ještě se na nás pro toto naše nepochopení zlobili. V roce 2017 jsem tedy od udávání téměř upustil. Až jsem si jeden podzimní den přečetl aktuální vydání místního propagandistického plátku (proti zdravému a pozitivnímu propagování prospěšných aktivit jistě nemám nejmenších námitek) a v něm uvedený oslavný článek na jednu povedenou "přátelskou akci" z tehdejšího léta. Hlavní atributy této akce byly fotbalový míč, fandovské nadšení, grilované masíčko i sladké občerstvení a pivko a k tomu nevyhnutelná hudba, přesněji to, čemu oni říkají hudba. Tuto, zcela jistě pro účastníky přátelskou (pro okolí ale už ne tak moc), akci jsem původně v rámci mojí udavačské deziluze z předchozích marných udání ani neudal - aktivoval mě ale tento oslavný článek ve vydání 5/2017. Tam se dotyční chlubili (však si to přečtěte), jak jim to krásně vyšlo a jak si toho do 4 hodin do rána užili..... Háček byl v tom, že výjimka z nočního klidu pro tuto akci skončila v 0,00 hodin, tedy o půlnoci. A celé okolí nespalo....

A tak jsem s křížkem po funuse (dle vyjádření jednoho radního) podal další udání. A nutno říci, že tohoto udání nelituji, i když dodnes ani nevím, jak byla tato akce nakonec jinou - tentokráte úřednickou partou "ohodnocena". Když jsem tedy přednesl a v písemné formě předal své udání na následujícím veřejném zasedání zastupitelstva, děly se věci. Jak z chlupaté deky z nich vylezlo, že ta naše předchozí udání vlastě nikdo neřešil. Dozvěděli jsme se pro nás novou a zřetelně neveřejnou informaci, že tato obec má dlouhodobě smlouvu s městským úřadem v Jilemnici, kde tyto záležitosti řeší tzv. přestupková komise - toť ona úřednická parta. Více o tom – včetně audiozáznamu v oddíle „Rok 2017“. Ale zpět k zasedání - na otázku, kdo tedy řešil naše předchozí udání, pan starosta odpověděl, že oni - radní Studence, dle nich samotných ovšem bez této kompetence - a že tedy "věci" (řadu přestupků proti občanskému soužití, jak plyne z našich dosavadních udání) vyřešili po svém. Například tím, že na konci roku 2016 sepsali vyhlášku. Vyhlášku o výjimkách z nočního klidu. "Je to věcí výkladu, my jsme to řešili tak", nechal se slyšet starosta a uzavřel diskuzi. Vyhláška má (bude mít) v našem příběhu ovšem samostatnou kapitolu / povídku o obecní vyhlášce.

A tak jsme se se svým tehdy posledním udáním dostavili na jmenované oddělení MÚ Jilemnice, tedy k profesionálům. Čímž začala nová éra našeho udávání....

pokračování až budu mít chvilku ...